Ohlédnutí za malou ale něžnou, výstavu.
V posledních třech letech jsem se naplno věnovala učitelování na základní škole, organizovala jsem velké výstavy pro děti (v Kavárně a galerii Činoherního klubu a v Městské knihovně v Praze, v pobočce Jezerka). Během těchto let jsem na svou tvorbu neměla příliš času ani energie.
Občas jsem dostala zakázku na léčivé obrazy, pár obrazů jsem i namalovala, pár kousků porcelánu vzniklo, ale do vlastní výstavy jsem se nehrnula. Ze školství jsem pak odešla, abych se mohla naplno věnovat volné tvorbě a seminářům.
Při realizaci výstavy „ŘEKA NADĚJE“ celá organizace krásně plynula. Provozovatelé prostor byli se vším nápomocni, instalace šla jako na drátkách, grafika a tisk vyšly moc pěkně, na krásný doprovodný program jsem se těšila místo tradiční nervozity. A samotnou vernisáž jistě zaštítil anděl štěstí – alespoň my, kdo jsme se jí zúčastnili, jsme měli takový pocit.
V čem byla pro mne výstava nová? Nebyla jsem ve stresu – jako bývám u jiných výstav, cítila jsem pevnou půdu pod nohama a měla jsem kreativní hlavu v oblacích. Jin a jang v praxi.
Snad k tomu přispěly desítky let v oboru, výstavy a akce, které jsem organizovala a taky životní nadhled, který mi ukázal, že je potřeba hledět dopředu a rozvíjet to nejlepší v sobě. Ale přesto to není samozřejmé a jsem vděčná, že se všechno sešlo k dobrému.
Obrazy a porcelán jsem vybírala tak, aby prostor harmonizovaly a přinášely návštěvníkům příjemné pocity.
Zlato-bílá variace, doplněná o jemné barevné tóny, které v mé současné tvorbě převládají, jsou
pohlazením pro duši.
Následuje malá ochutnávka v podobě několika málo fotek.
Atmosféru výstavy vám do počítače přenést nedokážu, ale malý střípek krásy snad ano.
